Umělecká tvorba

VÍCE ČASU…             Hodiny ubíhaly, všichni řešili jen jedno. Já jim nic vysvětlovat nehodlala, chtěla jsem na Davida přestat myslet.

ÚSMĚV, PROSÍM             Ráno jsem se vzbudila v posteli, peřina na mně ležela jako čerstvě ustlaná. Poslední, co jsem si pamatovala,

DAVID  Zazvonilo a já běžela na tramvaj, abych se dostala co nejrychleji domů, ale hlavně, abych nepotkala toho neznámého Davida.

PODOBNÝ HLAS  Ve škole jsem se s nikým nepodělila o svůj děsivý sen a pomalu jsem na něj zapomínala. Přežívala jsem nudné hodiny a

NOVÝ PŘÍTEL? Zase skončil další dlouhý den, došla jsem domů, odhodila batoh do rohu pokoje, sundávám si svou oblíbenou džínovou