Nová naděje na Oscara: VLNY dokazují, že stroj času není potřeba

„Jdi nebo běž nebo jeď, vezmi nohy na ramena, jdi nebo běž nebo leť, jsi-li hlava otevřená.“

– Helena Vondráčková v písni Přejdi Jordán (1968)

Poslední letošní předvánoční školní den se více než 400 studentů škol PRIGO naladilo na film Vlny – ukázku ryzí české kinematografie, která může přinést čerstvý vítr do zdejších filmových ateliérů. Snímek, jenž se na srpnové události roku 1968 dívá z neobvyklé perspektivy – z pohledu Československého rozhlasu. 

Do děje nás uvedl dusot podrážek příslušníků StB (Státní bezpečnost, pozn. redakce) řítících se proti studentům protestujícím za světlo, svobodu a spravedlnost. Právě zde se také setkáváme s jedním z protagonistů, sedmnáctiletým Pájou, jehož mládí i odvaha ho přiměly zasáhnout do dění tzv. pražského jara. Po jeho boku stojí starší bratr Tomáš, který na něj dohlíží a podporuje ho coby poručník. Toto bratrské duo nás záhy přenáší do prostředí Československého rozhlasu, kde se formuje iniciativa za svobodu slova.

Možná se nám to dnes zdá vzdálené, ale za možnost odvysílat necenzurovanou a pravdivou zprávu se tehdy muselo tvrdě bojovat. Tuto náročnou úlohu na sebe vzali redaktoři zahraniční sekce, kteří usilovali o to, aby se k posluchačům dostaly zprávy odpovídající skutečnosti. Vzepřeli se tak tlaku cenzury a riskovali mnohé. Režisér filmu Jiří Mádl tímto snímkem připomněl dosud opomíjené hrdiny, kteří setrvali až do poslední chvíle, a předal zejména mladé generaci důležitý vzkaz, že odhodlání a statečnost mají v těžkých chvílích svůj smysl. 

Pod Mádlovou režijní taktovkou příběh přináší vypjatou atmosféru plnou nejistoty, nátlaku a těžkých osobních rozhodnutí, která hlavní postavy musejí činit. Divák je vtažen přímo do děje – až do té míry, že má pocit, jako by vše prožíval spolu s protagonisty. Tento efekt umocňuje precizní práce s kamerou, střídání záběrů a jedinečná hudební kulisa, která kombinuje tuzemské i zahraniční prvky. Kompozice snímku využívá dobových a filmových záběrů společně s historickými artefakty, což filmu dodává autentickou atmosféru.

Co říci závěrem? Při 35. výročí sametové revoluce si možná někteří všímají polarizace společnosti. Starší generace často tvrdí, že doba minulá nebyla tak špatná, a že současný narativ mnohé zkresluje. Člověk by se mohl ptát, proč tomu tak je. Možná kdybychom měli stroj času a mohli se vrátit a poznat tehdejší realitu na vlastní oči, získali bychom lepší porozumění. Ačkoliv tuto možnost nám dnešní věda nenabízí, film Vlny nám ji částečně zprostředkovává. Přenáší nás nejen prostředí Československého rozhlasu, ale i do tehdejších ulic, kde sledujeme osobní dilemata – rozhodování mezi bezpečím svých nejbližších a tím, co člověk vnímá jako správné. Tento snímek dokázal celý sál naladit na stejnou vlnu a studentům ukázat, jakou cenu má svoboda.

Za redakci
Zuzana Jandásková a Jan Barva

Náhledový obrázek převzat z: Vlny – iVysílání | Česká televize. (n.d.). Česká Televize. https://www.ceskatelevize.cz/porady/12878693047-vlny/