Běh na dlouhou trať: Jak probíhala organizace 4. ročníku PRIGO běhu
BEŽÍ CELÉ PRIGO
Všichni to jistě známe, v zápřahu školních povinností pouze proplouváme každodenním shonem, dokud nás nepřipravené nedostihne uvědomění, jak závratnou rychlostí vlastně čas plyne. Ani mě toto nelítostné přepadení neminulo. Můžeme vzpomínat, jak už před více než měsícem spojili žáci i učitelé celého PRIGA síly, aby opět podpořili svou partnerskou školu v Tanzanii.
Již čtvrtý charitativní Běh pro Tanzanii proběhl ve středu 16. října 2024. V Komenského sadech letos tradiční akci hostili vybraní žáci třetích ročníků čtyřletých gymnázií, pátých ročníků šestiletých gymnázií a sedmých ročníků osmiletých gymnázií PRIGO. Jelikož jsem se na organizaci podílela, zvu Vás nyní k mému osobnímu ohlédnutí a také k nahlédnutí do zákulisí příprav.
Začátkem je nutné připomenout, že by se benefice vůbec neuskutečnila nebýt organizace Bez mámy, která od roku 2006 působí na jihu Tanzanie, v regionu Mbeya, kde pomáhá místním v obtížných životních podmínkách. Zázemí a vzdělání nyní poskytuje šedesáti dětem, přibližně polovině z nich prostřednictvím centra pro sirotky Mahango. Jelikož se však v organizaci snaží o co nejefektivnější zlepšení tamní životní úrovně, navazuje spolupráce především s vesnickými školami, kde mohou základní potřeby zajistit mnoha žákům naráz. Jednou z celkem devatenácti takových škol je střední škola Utengule. Právě pro ni se nám v minulých letech podařilo společně vybrat peněžní částky potřebné na vyhloubení studny, pořízení rezervoáru na vodu, napojení rozvodů vody do kuchyně i k toaletám či na přestavbu dvou učeben v ubytovny pro chlapce pocházející z velké dálky. Dalším z mnoha cílů je například vybavit tyto ubytovny kovovými palandami či rozšířit školní inventář o nové lavice a počítače do knihovny.
A jak to tedy bylo s letošním Během pro Tanzanii?
Pro mě vše začalo už před dvěma lety v Dolní oblasti Vítkovic, kde měli druhý ročník Běhu pod taktovkou loňští maturanti víceletých gymnázií. Jako čerstvé prvačce mi tehdy naprosto učarovala nejen nezapomenutelná přátelská atmosféra, ale také koncept akce i samotná organizace Bez mámy, díky čemuž bylo jasné, že bych ve třeťáku rovněž chtěla být součástí takového projektu. Co jsem tehdy ale nevěděla? Organizátory mohli být pouze žáci Septimy8 a Kvinty6.
Zde však do děje vstupuje první letošní novinka. Řady organizátorů byly už v červnu prostřednictvím formuláře rozšířeny také o dobrovolníky ze současných tříd 3A a P3A. O přípravy Běhu se tedy letos nestaraly dvě kompletní třídy, ale pouze skuteční zájemci ze čtyř paralelních tříd, což nás nepatrně znevýhodnilo co do počtu, jelikož aktivních členů rozhodně nebylo nazbyt. Na druhé, příjemnější straně nám toto rozhodnutí vedení školy umožnilo snazší komunikaci a hlubší vzájemnou spolupráci.
První kroky k organizaci začaly už o letních prázdninách, kdy byli hlavní organizátoři pověřeni výběrem místa konání. Ke konci srpna jsme se v tomto čtyřčlenném týmu rozhodli pro Komenského sady. I když ještě pár dní před akcí nebylo vše ohledně naší lokace vyjasněno a potvrzeno, shodli jsme se, že nás nakonec Sady všechny okouzlily.
S příchodem školního roku jsme se vrhli na další přípravy. Jelikož bychom další kroky sami nezvládli, uskutečnily se první hromadné, převážně informační schůzky ve školní aule. Pod tíhou času následovala krátká, ale intenzivní setkání o přestávkách a volných hodinách, během nichž vznikaly první podoby harmonogramu i doprovodného programu. Do pořádného pohybu se ovšem věci daly až na čtvrté schůzi 4. října, kdy byla každému přidělena konkrétní úloha a dílčí část příprav. Světlo světa spatřila první verze našeho povedeného letáčku a dvě původní varianty trasy běhu.
O víkendu téhož týdne jsme se vydali na mini výpravu do Komenského sadů. Jedna z tras byla zamítnuta, ale stanovili jsme rozmístění stánků, pódia, občerstvení a dalších stanovišť. S těmito vyřešenými záležitostmi se pro nás následující týden nesl především v duchu doprovodných aktivit, které jsme postupně přetvořili z původních přednášek, koncertů a tanečních vystoupení do podoby menších stanovišť, jež si účastníci mohli projít ve volných chvílích po svém běhu. Objednali jsme položky do bufetu a oslovili spolužáky, kteří měli chuť pomoci s pečením. Obrovskou radost nám udělal telefonát od Kofoly, která se rozhodla akci sponzorovat.
A tak nadešly poslední dva dny před samotným Během. Měsíc příprav utekl jako voda a nám už nezbývalo nic jiného, než se naposledy ujistit, že jsme na nic nezapomněli. Naložili jsme dodávku směr Komenského sady a doufali v příznivé počasí, aby se z poklidného benefičního běhu nestal blátivý závod o přežití.
Akce očima organizátorů
Konečně nastal den D. Většina našeho týmu dorazila už v půl sedmé ráno do mlhou zahalených Komenského sadů. Snažili jsme se nepodlehnout rannímu mrazu, zatímco jsme vykládali dodávku, budovali zázemí, stavěli stánky s doprovodnými aktivitami a značili trasu. Pracovat jsme museli svižně, jelikož první skupinka měla dorazit už o půl deváté. Chystání nám šlo hladce a i přes počáteční chlad panovala mezi organizátory veselá nálada. Většinu našich obav i přetrvávající napětí pak coby dup rozptýlil příchod houfu nejmladších účastníků, kteří sice byli z postele vyhnáni nejdřív, zato s sebou přinesli spoustu energie a dobrou náladu. Vidět je smát se a tančit bylo pro nás tou nejlepší odměnou i důkazem, že naše práce nebyla marná.
Postupně jsme se dostávali do tempa, udržovali akci v chodu, užívali si chvíle s dobrotami ze stánku s občerstvením a spolu s vámi nasávali skvělou atmosféru Běhu. Celý den dotvářel playlist plný osvědčených hitů. Moderátoři akce dopoledne připravili rozcvičku, jež zahrnovala improvizované tanečky i oblíbenou Macarenu.
Na trati se neustále něco dělo – účastníci běhali, my počítali uběhnutá kolečka jednotlivých tříd a připravovali ceny pro výherce tras i tomboly. Doprovodná stanoviště s vědomostními, pohybovými i kreativními úkoly byla hojně navštěvována a postupně se u nich střídaly usměvavé skupinky přátel, kteří pokud splnili alespoň čtyři úkoly, mohli být bez dalších nákladů zařazeni do tomboly. Ta byla opravdu bohatá a na konci dne nám dokonce pár výherních taštiček zbylo na příští rok. Po celou dobu akce běžcům kryly záda studentky se zdravotnickým výcvikem, připravené v případě nouze zasáhnout. Naštěstí však mohly odpočívat ve stanu a jejich pomoci nebylo třeba.
Na Běh pro Tanzanii dosud ráda vzpomínám, zejména v pochmurných dnech, kdy si připomínám zážitky, které jsme společně vytvořili. Velmi si vážím mnoha zkušeností, které jsem já a jistě i ostatní organizátoři akce nabyla, a jsem si jistá, že je v budoucnu využiju. Bylo by však neupřímné tvrdit, že celý den proběhl bezchybně. Řešili jsme několik drobných problémů za pochodu a k celkové dokonalosti nám ještě něco chybělo. I tak nás ovšem hřeje dobrý pocit ze smysluplného skutku a vědomí, že jste se k nám 16. října přidali, podpořili partnerskou školu a užili si spolu se spolužáky i učiteli akci v magickém podzimním prostřední Komenského sadů.
Doufám, že se pro příští ročníky Běhu nadchnou podobně jako my i další studenti, kteří převezmou štafetu a tuto krásnou tradici rozvinou k dokonalosti a předčí naše dosavadní organizátorské výkony. Byla by škoda nepodporovat školu, kde místní děti nemají ani zlomek příležitostí, které my považujeme za samozřejmé. Děkujeme organizaci Bez mámy za to, že rozvíjí tanzanské komunity s respektem k jejich sociálním a kulturním specifikům.
Letos jsme společně mohli podpořit školu Utengule neuvěřitelným rekordním příspěvkem 104 463 Kč. Věřím, že stejně jako v minulých letech poputuje část těchto prostředků také na rozvoj sousední střední školy Jakaya. Tímto děkujeme organizaci Bez mámy, za zachycení krásných momentů fotografkám Samantě Brychlecové a Veronice Smolkové a především děkujeme vám – za účast, nadšení a štědrost.
Za organizátory Běhu pro Tanzanii a redakci PRIGO PRESS
Zuzana Jandásková
Zvláštní ocenění
Partneři akce
