Za anatomií a medicínou do Brna!
Dne 15. listopadu 2023 proběhla exkurze pro 3. a 4. ročníky přírodovědných gymnázií na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Pod vedením Ph.D. Vlkové a Mgr. Martinka dostali zájemci o medicínu a přírodovědné obory jedinečnou příležitost nahlédnout do útrob anatomického muzea, supermoderního simulačního centra a cvičné nemocnice na půdě fakulty.
Počasí nám zpočátku nepřálo. Chladný podzimní vítr byl všem dosti nepříjemný, avšak déšť nás během exkurze naštěstí nezastihl. Po více než dvouhodinové ranní cestě vlakem jsme vystoupili v samém srdci moravské metropole. Odtud jsme pokračovali „šalinou“, kterou naše exkurze zaplnila až k prasknutí. Užili jsme si krátkou vyhlídkovou jízdu, která byla zakončena u bohunické fakultní nemocnice, vedle níž stojí Lékařská fakulta Masarykovy univerzity, se kterou je nemocnice v blízkém kontaktu.
Po vstupu na půdu fakulty jsme chvíli čekali, než se nás někdo ujme. Během této chvíle jsme měli příležitost nasát esenci vysokoškolského prostředí. Budova fakulty byla postavena ve velice moderním stylu. Kam jsme se podívali, tam jsme mohli vidět barevné provedení s oblými a nepravidelnými rysy. Všude kolem nás se pohybovali profesoři, kteří spěchali na hodiny, a studenti v bílých pláštích. Mnoho z nich pocházelo z ciziny a na každém kroku byly slyšet hovory v angličtině. Veškeré názvy a informace byly taktéž psány dvoujazyčně.
Naše první zastávka byla situovaná do Anatomického muzea profesora Karla Žlábka. Velikostí toto muzeum pravděpodobně nikoho neohromí. Jedná se o místnost zhruba o velikosti naší tělocvičny. Zato je však zcela zaplněná nejrůznějšími anatomickými modely, a dokonce skutečnými částmi lidských těl a orgánů. Z etických důvodů tedy nebylo možné v muzeu pořizovat jakékoliv fotografie.
Po vstupu do muzea se vám nejdříve naskytne pohled na výstavu lidských kostí. Můžete si prohlédnout hned několik exemplářů lebek, dlouhých kostí, plochých kostí, kostních struktur, končetin, a to vše buď ve formě modelů, nebo skutečných exemplářů. Mimo jiné zde můžete najít i patologické kostní jevy jako například kostní výstupky, nebo dokonce kompletní skelety člověka se silnou skoliózou, tedy bočním pokřivením páteře, nebo muže s extrémním případem mikrocefalie, tedy předčasným ukončením růstu mozku a celé hlavy. Součástí expozice byl také model kostry druhého nejvyššího člověka žijícího v českých zemích – Josefa Drásala (1841–1886), který se se svou výškou zhruba 241 cm řadí na patnácté místo historicky nejvyšších lidí na světě a na desáté místo historicky nejvyšších lidí v Evropě.
Na expozici kostí navazuje expozice svalová. Vystaveny byly opět jak sádrové modely, tak preparované části dárců. Studenti si mohli prohlédnout porovnání hladké, příčně pruhované a srdeční svaloviny. Kromě izolovaných svalů zde opět byly rozpitvané části těl, které ukazovaly nejen strukturu pohybového aparátu, ale i rozmístění cév a nervů.
V muzeu nechyběly ani exempláře veškerých vnitřních orgánů. V sekci dýchací soustavy se nacházely systematicky rozdělené exempláře plic a dýchacích trubic. V části věnované nervové soustavě bylo možné si prohlédnout jedinečné kousky mozkové tkáně, a to včetně těch patologických (např. mozek již zmíněného muže s mikrocefalií). Součástí této sekce byl i otevřený lidský plod, ukazující hlavní části CNS, tedy mozek a míchu. Opět nechyběly ani části těl, tentokrát pitvané s důrazem na nervová větvení. Významnou částí muzea byla i oběhová soustava. Ta ukazovala jednotlivé části lidského srdce, otevřené lidské končetiny a patologické případy špatného větvení cév.
Mimo tyto hlavní expozice nám muzeum nabídlo i výstavu očí, kůže, trávicí soustavy, vylučovací soustavy a rozmnožovací soustavy obou pohlaví. Velice zajímavou součástí muzea byly i exempláře lidských plodů v různých stadiích vývoje. Spousta studentů se také pozastavila nad lidskými plody a novorozenci se vzácnými genetickými vadami, jako jsou například kyklopie, anencefalie nebo speciální případ siamských dvojčat, která měla jen jednu hlavu a dvě těla. Muzeum nabízelo i menší expozici zvířat.
Druhou zastávkou naší návštěvy bylo takzvané SIMU neboli simulační centrum. Otevřené bylo v roce 2020, SIMU v sobě koncentruje množství medicínských simulátorů od urgentního příjmu a cvičné nemocnice až po stomatologii a klinickou psychologii, a to vše za účelem umožnit svým studentům přístup k interaktivní výuce praktické medicíny. Celý tento projekt vyšel zhruba na 1 200 000 000 korun.
SIMU si zakládá především na nejnovějších technologiích a na nejkvalitnějším vybavení. Většina dveří se otevírá automaticky po přiložení vstupní karty. Vedle dveří do každé učebny se nachází displej s aktuálním rozvrhem hodin. Stejný, ale větší se nachází i na každém z pěti poschodí. Po vstupu do SIMU jsme byli zavedeni do debriefingové místnosti, kde jsme si odložili batohy a kabáty. Takových místností je v SIMU hned několik a slouží jako pozorovatelny pro studenty, kteří zrovna na simulátorech nepracují. Na každý simulátor se totiž vejde pouze několik málo studentů, podobně jako by tomu bylo ve skutečné nemocnici. Z patnácti studentů tedy většinou tři odcházejí k simulátoru a zbytek je sleduje z debriefingových místností, jejich práci hodnotí a spolu s profesory rozebírá.
Byli jsme rozděleni do dvou skupin. První supina odešla s průvodkyní na prohlídku vyšších pater SIMU a druhá se vydala na prohlídku urgentního příjmu. Simulátor urgentního příjmu už na první pohled imituje nejmodernější nemocniční prostředí. SIMU využívá vyřazené přístroje z blízké bohunické nemocnice – obsahuje tři jednotky intenzivní péče, anesteziologický přístroj a tréninkové CT. Za automatickými dveřmi se navíc skrývá cvičné sanitní vozidlo, se kterým sice studenti nikam nejezdí, zato však mohou téměř dokonale nacvičovat kompletní zdravotnické procedury – od místa nehody po nemocniční lůžko, to vše během jediného cvičení.
Teď už chybí jen pacienti. Podstatou SIMU je, že si ještě nezkušení lékařští adepti mohou vyzkoušet praktickou medicínu bez jakéhokoliv nebezpečí pro pacienta nebo pro sebe samého. Místo živých lidí tedy SIMU používá propracované mechanické figuríny. Kromě toho, že vypadají jako lidé, mají také řadu funkcí jako například tlukot srdce, tepovou frekvenci, dýchání, pohyblivé zorničky nebo schopnost mluvit a vydávat zvuky. Propracovanější modely se pak dokážou i hýbat, měnit výrazy v obličeji na základě „pocitů,“ mrkat, potit se, slzet, slinit, měnit odstín pleti (na základě stavu se jejich tvář zbarví do modra, do červena nebo do bíla) či dokonce jsou naplněny umělou krví. Tyto figuríny nejsou plně automatické, ale jsou ovládány učitelem, jenž práci studentů sleduje z velínu, který se nachází za zrcadlovým sklem vedle urgentního příjmu. Na základě předdefinovaných větví lékařských zákroků učitelé figuríny na dálku ovládají. Co se týče hodnot, které se zobrazují na monitorech JIP, ty nejsou snímány přímo ze samotných figurín, nýbrž jsou taktéž posílány z velínu. Pokud student figuríně (pouze symbolicky) podá jistý lék, učitel například zlepší krevní tlak pacienta. Pokud tak student neučiní, učitel pošle studentům do monitoru zhoršující se fyziologické hodnoty. Na urgentním příjmu jsme si mohli poslechnout „srdce“ novorozenecké, kojenecké a dětské figuríny a také jsme dostali možnost vyzkoušet si masáž srdce.
Po prohlídce urgentního příjmu následoval téměř celý zbytek SIMU. V ostatních částech simulačního centra jsme již nestrávili tolik času jako na urgentním příjmu, stále se však jednalo o jedinečný zážitek. V druhém patře budovy jsme si prošli podlouhlou učebnou stomatologie, ve které měl každý student jedno zubařské křeslo se základními nástroji a jedním „pacientem“, tedy umělou hlavou s otevřenou pusou a přesnou replikou lidských zubů. Tyto hlavy aktivně využívají studenti stomatologie a dentální hygieny, není tedy divu, že jich SIMU má přes 160 kusů!
Ve třetím patře určeném základním dovednostem, především tedy týmové práci, jsme nahlédli do jedné z učeben. Standardní řadové lavice, na které jsme všichni zvyklí, v SIMU nenajdete – místo nich studenti sedí kolem kulatých stolů (tzv. hnízd), což usnadňuje spolupráci a utvrzuje jejich kolektiv. Veškeré učebny v SIMU jsou díky velikým oknům doslova zalité sluncem.
Ve čtvrtém patře se nachází cvičná nemocnice, ve které studenti provádí vše od tréninku jemné motoriky až po komplexní realistická cvičení, která mohou díky opravdovým transportním výtahům simulovat spolupráci mezi jednotlivými odděleními. Na tomto patře jsme byli nejprve zavedeni do operačního sálu, kde na nás čekala téměř dokonale vypadající replika postaršího muže, která dokáže i při bližším prozkoumání navodit dojem, že před vámi leží tělo opravdového člověka. Naše prohlídka dále směřovala přes repliky nemocničních pokojů, kde na lůžkách opět ležely elektronické figuríny. Na tomto patře nám také byla ukázána nejdražší z těchto figurín (cca 8 mil. Kč) – Viktorie – která sloužila jako trenažer porodů, a to jak přirozenou cestou, tak i císařským řezem. Nakonec jsme si mohli vyzkoušet naši jemnou motoriku na simulátorech endoskopie. Páté patro sloužilo jako ovládací středisko celého SIMU, tam jsme se už podívat nestihli.
Den to byl opravdu náročný. Po rozloučení jsme opustili budovu univerzity a šalinou jsme se vrátili zpět k nádraží. Tam jsme dostali na několik hodin rozchod, takže jsme se rozešli dát si odpolední oběd nebo si prohlédnout historické centrum Brna. Už za tmy jsme vlakem vyrazili na další dvě hodiny cesty zpět do Ostravy, kam jsme dorazili kupodivu bez zpoždění.
Masarykova univerzita nám ukázala, že i česká vysoká škola nám může nabídnout kvalitní, interaktivní a moderní výuku, což je aspekt, který mnoho škol slibuje, avšak ne vždy plní. Je nutno říct, že do SIMU se jakožto studenti dostanete spíše ve vyšších ročnících. Každopádně si však můžete být jisti, že do praxe budete nastupovat jako kvalitní lékaři a zdravotní sestry, na než může být spolehnutí.
