Sběr odpadků v Heřmanicích
Přijímací zkoušky donutily vedení školy, aby upravilo rozvrhy hodin jednotlivým třídám, dokonce poslalo některé třídy na exkurze se svými učiteli. Exkurze se konala i pro třídy P1.A, Tercii8A a Tercii8B. Zatímco ostatní šli do ZOO, tyto třídy byly pod dohledem IB studentů 20. 4. odsouzeny ke 3 hodinám veřejně prospěšných prací v evropsky významné lokalitě Heřmanických rybníků.
Po tom, co se třídy setkaly na heřmanické točně trolejbusů lemované zříceninami budov, jsme vyrazili směrem ke sběrnému dvoru a šrotišti. Na místě na nás už čekali studenti IB ve svých stylových PRIGO mikinách™. Město Ostrava nám na rozlehlém placu zajistilo objemný kontejner, do kterého měly přijít veškeré naše nálezy. Po příchodu dostal každý z nás pytel na odpadky a papírek s číslem, abychom potom při jejich zpětném vybírání věděli, kdo při uklízení přišel o život.
Okolí bylo plné odpadu všeho druhu, jen z blízkosti kontejneru bychom byli schopni naplnit přes dva pytle na odpadky (nepočítaje četné pneumatiky, některé ještě stále nazuty na kola).
Vydali jsme se na několik kilometrů dlouhou trasu, na které jsme měli posbírat do pytlů co možná nejvíce haraburdí. Nejednalo se však jen o pár vyhozených kapesníků a PET láhví, které napíchneme na klacík a naskládáme do jediného pytle, jak jsme se mnozí domnívali – okolí cesty se všemožnými předměty jen hemžilo. Vedle standardního odpadu typu láhev od piva a igelitový sáček jsme našli i pytel plný prázdných psích konzerv, spousty prázdných obalů od čistících prostředků, pytel plný filtrů do motoru auta, pytel plný čehosi, co vypadalo, že to kdysi sloužilo jako pohonná hmota, láhev od vína (bohužel prázdnou), krabičku od cigaret (bohužel prázdnou), tašku plnou joysticků a herních ovladačů, pracovní rukavice, obal od injekční stříkačky, samotnou stříkačku však nikoliv, láhev od čaje Nestlé, která mohla, ale nemusela nutně obsahovat broskvový čaj Nestlé, a podobně. Pytle se plnily jeden za druhým. Pokaždé, když byla kapacita pytle naplněna, jsme jej nechali na kraji pěšiny a sebrali ho až při zpáteční cestě.
Vzhledem k tomu, že nálezů bylo opravdu hodně, jsem si dovolil vypracovat seznam 3 nejlepších:
Na 3. místě se umístil kožený kufr, který k našemu zklamání bohužel neobsahoval větší finanční obnos ani lidskou hlavu. Až na pár detailů vypadal vcelku zachovale. Je divné, že by ho majitel jen tak odhodil vedle kamenného dolu…
Na 2. místě se umístilo nevelké lehátko vedle potoka. Majitel lehátka ho pravděpodobně zapomněl odnést, a protože vypadalo dostatečně špinavě a nevyužívaně, ihned šlo do kontejneru. Součástí sady byl pravděpodobně i poblíž položený chladicí box, který šel také do pytle. Lehátko mimochodem posloužilo i jako bezkolý trakař, na kterém jsme mohli při zpáteční cestě transportovat těžké pytle s odpadky.
Na 1. místě se umístil vůz Škoda Octavia z minulého desetiletí. Háček je v tom, že jsme vlastně nenašli celé auto, našli jsme jen válející se kusy karosérie vedle cesty. Nejzajímavější na tom je, že tyto díly byly roztroušeny po asi 3 km dlouhém úseku. Jednotlivé kusy asi odpadávaly postupně za jízdy. Tyto nálezy tvořily skoro polovinu objemu veškerého posbíraného odpadu. Kdybychom hledali dále, určitě bychom byli schopni si poskládat nové auto. Přední nárazník se také projevil jako jednoduchý dopravní prostředek – při zpáteční cestě na něj byly naloženy 3 pytle a jedinec je potom mohl na nárazníku táhnout po zemi.
A závěr?
I přesto, že zúčastněných bylo opravdu hodně, jsme nedokázali ani zdaleka vyčistit okolí Heřmanických rybníků od veškerého odpadu. Na konci naší trasy jsme narazili na objemnou skládku plnou velkých kusů již zmíněného auta, spousty pneumatik a dalšího nepořádku. Pytle na odpadky už také docházely. Na úplné vysbírání této skládky by byla potřeba celá jedna výprava. Celé Heřmanice se nám sice uklidit nepodařilo, stále jsme však nasbírali kvanta odpadu, které téměř naplnily přidělený kontejner.
Toto dobrodružství se vám může asi jevit jako nebezpečné, nemusíte se však bát, IB studentům ani PRIGO mikinám™ se nic vážného nestalo. Když to vezmu kolem a kolem, tak to vůbec nebylo špatné dopoledne – byli jsme na čerstvém vzduchu, udělali jsme dobrou věc a zjistili jsme, že studenti PRIGO jsou schopni konat manuální práci (poznatek, který se hodí především těm, kteří už tuší, že asi nezvládnou maturitu).
