Do dolu na vlastní kůži
Když se řekne Ostrava, mnoho lidí si vybaví množství uhelných dolů. Ale byli jste někdy v opravdovém dole? Já ano. Měl jsem to štěstí a dostal příležitost sfárat do Dolu Jeremenko. Abych to upřesnil, v tomto dole se už dlouho netěží uhlí, ale čerpá se zde podzemní voda z ostravské dílčí pánve. Její odčerpávaní předchází zaplavení posledního aktivního dolu na Karvinsku. Dalším z důvodů, proč jáma jako jediná v Ostravě zůstala nezakopaná, je zabránění úniku metanu, který se zde přirozeně vyskytuje, na povrch.
Naši exkurzi jsme zahájili na povrchu. Dostali jsme helmu, kombinézu, abychom si nezašpinili oblečení, svítilnu a sebezáchranný přístroj pro případ důlního neštěstí. Jako první jsme navštívili dispečink. Zde se monitorují hodnoty čidel sledujících koncentraci metanu v ostravské a petřvaldské dílčí pánvi. Čidla jsou rozmístěna nejen v bývalých důlních objektech, ale také například ve školce nebo věznici. Součástí dispečinku je také řízení čerpání vody z dolu Jeremenko a z dolu Žofie, což udržuje hladinu podzemní vody v petřvaldské dílčí pánvi.
Poté jsme se vydali do skladu, kde jsou uskladněna a udržována čerpadla. Dostat je do dolu není jednoduché, ale o tom později. Čas fárání se pomalu blížil, a tak jsme se přesunuli ke kladivové těžní věži, odkud jsme měli sfárat. Ještě předtím jsme se podívali nahoru do věže na těžní stroj a na ochoz, odkud byl krásný výhled na celou Ostravu.
A pak přišla ta chvíle, na kterou jsme všichni čekali. Přijela těžní klec s první skupinou a my nastoupili. Zazněl signál a klec se začala spouštět do hlubin dolu – 369,2 metrů Bpv* pod povrch! Musím říct, že je to neskutečný, ale zároveň děsivý zážitek. Všude kape voda, něco skřípe a čím hlouběji jsme, tím silněji cítíme zápach sirovodíku. V případě poruchy by jedinou cestou zpět na povrch byly zrezivělé žebříky, kdy bychom si svítili baterkami. Dojeli jsme na jediné přístupné, páté patro. Další čtyři patra pod námi jsou zatopená a vyšší patra nad námi jsou uzavřená. Vystoupili jsme do hlavní chodby, odkud vedly již nepřístupné odbočky. Prošli jsme přes ochoz jámy, kde kdysi jezdila skipová nádoba, na druhou stranu a vydali se chodbou dál. Poté jsme sestoupili svažnou (úpadnicí) chodbou k nejnižšímu bodu pátého patra, kde se nachází rošt čerpadel.
A nyní se dostáváme k již zmíněným čerpadlům. Jak se sem dostanou? Ze skladu se pomocí dvou jeřábů usadí na dva upravené důlní vozíky. Ty se poté dopraví po kolejnicích k jámě, kde se čerpadla zavěsí do klece a svezou dolů. V dole se následně pomocí mechanismů přemístí na další vozíky, které je dovezou až k úpadnici. Zde se zavěsí na další zařízení (drážku) a spustí se po úpadnici až k roštu čerpadel. Na řadu přichází speciální vzduchový jeřáb, který umístí čerpadlo na správné místo.
Vydali jsme se zpět úpadnicí a cestou jsme se ještě podívali na transformátory. Ty musí být uzavřené, aby se v případě poruchy nedostala jiskra ven a nezpůsobila explozi metanu. Náš čas v dole se pomalu chýlil ke konci. Došli jsme na konec chodby, kde se nachází vzduchový jeřáb, o kterém jsem se v tomto článku již zmiňoval. Veškeré stroje v dole jsou primárně konstruovány na vzduchový pohon, právě kvůli přítomnosti metanu. Takto jsou poháněna například čerpadla, ventilátory, vrtáky, sbíjecí kladiva a dokonce i některé důlní lokomotivy. O pár žebříků a schodů výš se nacházel vstup do těžní klece jámy č. 1. A tak jsme se vydali zpět k ní a vyfárali opět na povrch.
Cestu k šatně jsme si zpestřili poslední zastávkou. Navštívili jsme strojovnu těžního stroje jámy č. 1. Tento stroj pochází z 20. let 20. století a stále funguje. Původně byl poháněn parou, dnes elektřinou. Tím naše exkurze skončila.
Byl to neuvěřitelný zážitek a i když doly nejsou zrovna šetrné k životnímu prostředí, byl jsem hrdý na historii Ostravy a na to, že jsem Ostravák. Tak zdař Bůh!
*Bpv – (baltský po vyrovnání) výškový systém s počátečním bodem na břehu Baltského moře v Kronštadtu. Zdroj: Wikipedie
Důl Jeremenko – Hloubení jámy č. 1 a č. 2 probíhalo v letech 1891–1896 pod názvem Důl Louis. Za druhé světové války se důl přejmenoval na Steinböck. V roce 1943 bylo zahájeno hloubení jámy č. 3. Po válce byl přejmenován na Důl Jeremenko (po jednom z osvoboditelů Ostravy). Důl byl od roku 1991 součástí Dolu Ostrava. Těžba byla ukončena v roce 1992. Jáma č. 2 byla krátce po ukončení provozu zlikvidována. Současně se zde čerpá podzemní voda z ostravské dílčí pánve. Zdroj: diamo.cz
V závěru bych chtěl poděkovat svému tátovi za pomoc s odbornými termíny a poskytnutí fotografií.
Martin Novák, P3A
