Do dolu na vlastní kůži

Když se řekne Ostrava, mnoho lidí si vybaví množství uhelných dolů. Ale byli jste někdy v opravdovém dole? Já ano. Měl jsem to štěstí a dostal příležitost sfárat do Dolu Jeremenko. Abych to upřesnil, v tomto dole se už dlouho netěží uhlí, ale čerpá se zde podzemní voda z ostravské dílčí pánve. Její odčerpávaní předchází zaplavení posledního aktivního dolu na Karvinsku. Dalším z důvodů, proč jáma jako jediná v Ostravě zůstala nezakopaná, je zabránění úniku metanu, který se zde přirozeně vyskytuje, na povrch.

Naši exkurzi jsme zahájili na povrchu. Dostali jsme helmu, kombinézu, abychom si nezašpinili oblečení, svítilnu a sebezáchranný přístroj pro případ důlního neštěstí. Jako první jsme navštívili dispečink. Zde se monitorují hodnoty čidel sledujících koncentraci metanu v ostravské a petřvaldské dílčí pánvi. Čidla jsou rozmístěna nejen v bývalých důlních objektech, ale také například ve školce nebo věznici. Součástí dispečinku je také řízení čerpání vody z dolu Jeremenko a z dolu Žofie, což udržuje hladinu podzemní vody v petřvaldské dílčí pánvi.

Dispečink

Poté jsme se vydali do skladu, kde jsou uskladněna a udržována čerpadla. Dostat je do dolu není jednoduché, ale o tom později. Čas fárání se pomalu blížil, a tak jsme se přesunuli ke kladivové těžní věži, odkud jsme měli sfárat. Ještě předtím jsme se podívali nahoru do věže na těžní stroj a na ochoz, odkud byl krásný výhled na celou Ostravu.

Kladivová těžní věž jámy č. 3. Zdroj: https://rozhledny.webzdarma.cz
Sklad čerpadel

A pak přišla ta chvíle, na kterou jsme všichni čekali. Přijela těžní klec s první skupinou a my nastoupili. Zazněl signál a klec se začala spouštět do hlubin dolu – 369,2 metrů Bpv* pod povrch! Musím říct, že je to neskutečný, ale zároveň děsivý zážitek. Všude kape voda, něco skřípe a čím hlouběji jsme, tím silněji cítíme zápach sirovodíku. V případě poruchy by jedinou cestou zpět na povrch byly zrezivělé žebříky, kdy bychom si svítili baterkami. Dojeli jsme na jediné přístupné, páté patro. Další čtyři patra pod námi jsou zatopená a vyšší patra nad námi jsou uzavřená. Vystoupili jsme do hlavní chodby, odkud vedly již nepřístupné odbočky. Prošli jsme přes ochoz jámy, kde kdysi jezdila skipová nádoba, na druhou stranu a vydali se chodbou dál. Poté jsme sestoupili svažnou (úpadnicí) chodbou k nejnižšímu bodu pátého patra, kde se nachází rošt čerpadel.

Vstup do těžní klece jámy č. 3.
Hlavní chodba
Úpadnice
Rošt čerpadel
Jedna z mnoho slepých odboček.

A nyní se dostáváme k již zmíněným čerpadlům. Jak se sem dostanou? Ze skladu se pomocí dvou jeřábů usadí na dva upravené důlní vozíky. Ty se poté dopraví po kolejnicích k jámě, kde se čerpadla zavěsí do klece a svezou dolů. V dole se následně pomocí mechanismů přemístí na další vozíky, které je dovezou až k úpadnici. Zde se zavěsí na další zařízení (drážku) a spustí se po úpadnici až k roštu čerpadel. Na řadu přichází speciální vzduchový jeřáb, který umístí čerpadlo na správné místo.

Vydali jsme se zpět úpadnicí a cestou jsme se ještě podívali na transformátory. Ty musí být hermeticky uzavřené, aby se v případě poruchy nedostala jiskra ven a nezpůsobila explozi metanu. Náš čas v dole se pomalu chýlil ke konci. Došli jsme na konec chodby, kde se nachází vzduchový jeřáb, o kterém jsem se v tomto článku již zmiňoval. Veškeré stroje v dole jsou primárně konstruovány na vzduchový pohon, právě kvůli přítomnosti metanu. Takto jsou poháněna například čerpadla, ventilátory, vrtáky, sbíjecí kladiva a dokonce i některé důlní lokomotivy. O pár žebříků a schodů výš se nacházel vstup do těžní klece jámy č. 1. A tak jsme se vydali zpět k ní a vyfárali opět na povrch.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je IMG_2536.jpg.
Speciální vzduchový jeřáb.
Jedna ze dvou takzvaných koček.
Pohled na rošt čerpadel ze shora.
Transformátory
Těžní klec, která nás převážela.
Za svého provozu se důl pyšnil chodbami táhnoucími se desítky kilometrů.

Cestu k šatně jsme si zpestřili poslední zastávkou. Navštívili jsme strojovnu těžního stroje jámy č. 1. Tento stroj pochází z 20. let 20. století a stále funguje. Původně byl poháněn parou, dnes elektřinou. Tím naše exkurze skončila.

Na rozdíl od těžní věže jámy č. 3, která je kladivová a má těžní stroj umístěný v horní části věže, má jáma č. 1 kozlíkovou těžní věž s těžním strojem umístěným na zemi.
Hloubkoměr

Byl to neuvěřitelný zážitek a i když doly nejsou zrovna šetrné k životnímu prostředí, byl jsem hrdý na historii Ostravy a na to, že jsem Ostravák. Tak zdař Bůh!

*Bpv – (baltský po vyrovnání) výškový systém s počátečním bodem na břehu Baltského moře v Kronštadtu. Zdroj: Wikipedie

Důl JeremenkoHloubení jámy č. 1 a č. 2 probíhalo v letech 1891–1896 pod názvem Důl Louis. Za druhé světové války se důl přejmenoval na Steinböck. V roce 1943 bylo zahájeno hloubení jámy č. 3. Po válce byl přejmenován na Důl Jeremenko (po jednom z osvoboditelů Ostravy). Důl byl od roku 1991 součástí Dolu Ostrava. Těžba byla ukončena v roce 1992. Jáma č. 2 byla krátce po ukončení provozu zlikvidována. Současně se zde čerpá podzemní voda z ostravské dílčí pánve. Zdroj: diamo.cz

V závěru bych chtěl poděkovat svému tátovi za pomoc s odbornými termíny a poskytnutí fotografií.

Martin Novák, P3A