Poctivost a zodpovědnost aneb Cesta k úspěchu ve škole i v životě

Ve škole se od nás očekává, že se budeme učit, rozvíjet své schopnosti a připravovat se na budoucnost. Každá hodina, úkol či zkoušení jsou součástí této přípravy. Co ale vlastně znamená být zodpovědným žákem? A proč je důležité vyhnout se podvádění a lhaní?

Podvádění a lhaní lze považovat za „zkratky”, které mohou přinést krátkodobý úspěch, ale dlouhodobě nás ochuzují o něco mnohem cennějšího – o důvěru, schopnosti a charakter. Když opisujeme od spolužáka nebo hledáme odpovědi na mobilu místo vlastního přemýšlení, připravujeme se o možnost něco se skutečně naučit. Možná se tím problém vyřeší okamžitě, ale později zjistíme, že nám chybí znalosti a dovednosti, které jsme si měli osvojit.

Zodpovědnost ve škole začíná uvědoměním, že práce, kterou odvádíme, není jen povinnost, ale také investice do naší budoucnosti. Když se rozhodneme učit poctivě, zlepšujeme nejen své vědomosti, ale také schopnost řešit problémy a vytrvat i v obtížných situacích. Tyto vlastnosti se nám budou hodit nejen ve škole, ale i v životě.

Jak poctivá práce posiluje charakter a buduje důvěru

Lhaní navíc narušuje již zmíněnou důvěru. Pokud se pokusíme obelhat učitele nebo spolužáky, riskujeme ztrátu jejich respektu. A co je ještě důležitější – ztrácíme respekt sami k sobě. Naučit se stát za pravdou, i když je situace obtížná, nám pomáhá budovat hodnoty, které nás budou provázet celý život.

Samozřejmě být „zodpovědný” není vždy jednoduché. Někdy máme pocit, že musíme podvádět, abychom splnili očekávání, nebo si chceme udělat nevhodnou legraci, abychom se předvedli. V takových chvílích je důležité přemýšlet nad důsledky. Přiznat, že něco nezvládáme, není ostuda – naopak to vyžaduje odvahu.

Zodpovědná práce bez podvádění a lhaní nám přináší mnohem více než jen dobré známky. Je základem úspěšného a spokojeného života, ve škole i mimo ni. Proto bychom se měli vždy snažit být k sobě i k druhým upřímní a poctiví, i když to není snadné.

V konečném důsledku totiž nezáleží jen na výsledcích, ale především na tom, jak jsme k nim došli.

Vojtěch Hložek
Prima6A