Strašidelná povídka – 10. díl

Kafe

Každé ráno jsem si chodila pro kafe. Jsem tak trochu závislá a ve školním bufetu jsem si vždycky kupovala horké dobré kafe. Potkávala jsem tam kamarády a většinou se s nimi trochu zakecala, někdy jsem potkala nějakého učitele nebo učitelku a dozvěděla se třeba o olympiádách nebo soutěžích, kterých jsem se vždy ráda účastnila, nebo o nadcházejících akcích, u kterých bych mohla pomoct. Podobně tomu bylo i ve středu. Potkala jsem jednu moji oblíbenou učitelku a dala se s ní do řeči. Říkala mi něco o připravovaném výletu, který by mě mohl zajímat. Zazvonilo a paní učitelka mě poslala do třídy s tím, že mi více řekne o velké přestávce.

Cestou do třídy jsem nikoho nepotkala, chodby školy byly úplně prázdné, ale přesto jsem další přestávku přečetla vyčítavou esemesku.

„Ty jako piješ kafe? No fuj, tobě dnes neřeknu ani ahoj.“

Bylo mi do smíchu. Dlouho jsem nic neodepisovala, proto mi David posílal naštvané smajlíky. Náhodou jsem ho potkala na chodbě, když už mi skončilo vyučování, on se mračil a já ho s úsměvem pozdravila. Řekl mi, že jsem nechutná, ale já mu vysvětlila, že kávu pít můžu, že se rozhodně nehodlám řídit hloupým názorem jednoho člověka. Odešel ještě rozzlobenější než předtím, ale vůbec mě to netrápilo. Poslední dobou byl otravný a nepříjemný…