Strašidelná povídka – 9. díl

Žárlivec

David se přes víkend neozval. Asi si užíval s kamarádkou. Byla jsem za to strašně ráda, ale zároveň jsem nevěděla, jestli je v pořádku. A to mě trápilo. Nějak moc jsem se tím ale nezabývala a v pondělí jsem se bezstarostně vydala do školy. Na zastávce nečekal a v tramvaji jsem ho taky nepotkala. Bylo to po tak dlouhé době tohoto šíleného přátelství zvláštní, ale chvilka klidu mi prospěla.

Do školy jsem dojela relativně brzo a sedla jsem si na gauč u jídelny. Za pár minut se tam přiřítilo několik mých spolužáků a začali jsme si povídat. Jsou to fajn kluci, vždycky se s nimi směju, stejně tomu bylo i teď. Smáli jsme se, pošťuchovali se, prostě jsme dělali blbiny. Přišel David a všechny najednou je probodl pohledem. Jakmile zašel za roh, přišla mi zpráva: „Takže jsi mě nahradila nějakými hošíky?“ Docela jsem se zarazila a napsala mu, že já můžu mít i jiné kamarády než jen jeho. Rozčílilo ho to a chtěl si o tom promluvit.

Odchytil si mě o přestávce a žádal po mně vysvětlení. Já mu řekla jen: „Nemá ti co vadit, Davčo, my dva jsme kámoši, není to jakože spolu chodíme… A i kdyby jo, tak bych nechtěla mít přítele, který mi zakazuje mít přátele.“ Ale to ho jen popudilo a s odfrknutím odešel. Za pár minut mi napsal vyčítavou zprávu: „A já té kámošce v pátek řekl, že si o ni ani kolo neopřu, protože jsem našel skvělou holku… asi jsem se spletl…“ Nevěděla jsem, co to jako má znamenat, radši jsem ho proto ignorovala a už mu neodepsala.