400 let od bitvy u Sudoměře
1. března 1420 byla vyhlášena papežem Martimem V. první křížová výprava proti husitům, protože: „……Čechy odpadlé od katolické církve je nutno přivést nazpět třeba i násilím.“
A na první střet se nemuselo dlouho čekat.
25. března putoval Jan Žižka s husitským oddílem z Plzně do Tábora. No, oddílem…ona to byla spíš výprava, která čítala 400 pěších osob, mezi kterými byly ve velké míře zastoupeny ženy i děti. Dále měli k dispozici dvanáct vozů a pouhých devět jezdců na koních. U Sudoměře Žižka zjistil, že jsou pronásledováni. V patách jim byly panské oddíly Bohuslava ze Švamberka s asi 300 jezdci a pěchotou, ke které se navíc připojili i rytíři strakonického převora Jindřicha z Hradce.
Žižka se snažil zrychlit přesun, aby před Švamberkovou jízdou unikli, ale v cestě jim stála písecká královská posádka. Vypadalo to, že jsou v pasti. Husitům nezbylo nic jiného než na místě vyhledat a zaujmout obranné postavení. Vybrali si malou vyvýšeninu, na kterou byl přístup jen úzkou prolukou mezi rybníky Markovcem a vypuštěným rybníkem Škaredým a kterou přehradili svými dvanácti vozy. Záda jim kryly další rybníky a bažiny. Vozy obsadili střelci s kušemi a píšťalami, zbytek husitů chránil týl a sloužil jako záloha. V té době Švamberk a písecká posádka zjistili, že pronásledují stejného nepřítele, a tak spojili své síly. Za soumraku, kolem osmnácté hodiny, začala bitva.
První oddíl rytířů zaútočil proti vozové hradbě, ale jeho první vlna byla odražena účinnou palbou z kuší a píšťal, a křižáci utrpěli značné ztráty. Druhá vlna měla dokončit, co první vlna začala. A rozkaz zněl jasně! Přejet přes dno vypuštěného rybníka Škaredý, vozovou hradbu obejít a napadnout z boku. Rytíři na koních však byli příliš těžcí a koně zapadli do bahna tak, že se nemohli hnout. Rytíři proto sesedli a pokoušeli se přebrodit k vozové hradbě po svých. Než k ní ale došli, byli tak vyčerpaní, že neměli šanci. Husitská záloha, která navíc útočila z kopce dolů, se na ně sesypala. Nakonec se setmělo a padla mlha. Hrozila ztráta orientace, a tak se vojsko stáhlo. Vzali s sebou asi třicet zajatců, které později vyměnili za ty své.
Jan Žižka se předvedl jako vynikající stratég, výrazně slabší husité překvapivě porazili rytířské vojsko. Podle současných odhadů čelil Jan Žižka z Trocnova se svými lidmi přesile asi 700 rytířů. Jsou ovšem i takové teorie, jako pánů Hanuše Kuffnera nebo Františka Palackého, kteří postavili proti husitům vojsko o síle 5000 rytířů.Tato porážka ležela Piccolominimu v žaludku tak moc, že si vymyslel neuvěřitelnou historku, aby ospravedlnil neúspěch křižáků. Tento velký nepřítel husitů a pozdější papež Pius II. prohlásil, že husitské ženy nastražily past a zamaskovaly bahno v rybníce svými rouškami a závoji. Kupodivu se tato povídačka ujala.
